Report z Mistrovství světa v Pokémonu 2016 v San Francisku

Report z Mistrovství světa v Pokémonu 2016 v San Francisku

Historicky nejvyšší hráčská účast, nejlepší ceny i atraktivní lokalita spojovaly vyvrcholení letošní sezóny v podobě právě proběhlého Mistrovství světa 2016. Více čtěte v reportu od Otakara Bursy.

Turnaj Mistrovství světa 2016 se uskutečnil mezi 19. a 21. srpnem 2016 v kalifornském San Francisku ve formátu Standard (XY – Steam Siege) a v kategorii Masters se ho v prvním dnu, kam jsem měl taktéž namířeno já, zúčastnilo bezmála 500 hráčů. Ti nejúspěšnější ze dne prvního dosáhli kvalifikace do dne druhého, kde se již bojovalo o titul, slávu a desítky tisíc dolarů. Ale pěkně popořádku.. Jak to letos všechno pro mě začalo?

Kvalifikační limit 300 bodů jsem začal úspěšně plnit již od podzimu. S balíčkem Mienshao/Hawlucha, s nímž jsem s několika málo úpravami odehrál celou sezónu ve Standardu, se mi podařilo rychle získat poměrně slušný počet bodů za League Challenge a za TOP4 na pražském Regionals. Neváhal jsem a vzal jsem ho i na zahraniční Regionals, kde se mi podařilo umístit se 2x v TOP16 na turnajích v nizozemské Bredě a na Arena Cupu v Berlíně. Po tradiční zimní pauze, které mi opět vyplnilo náročné zkouškové období, jsem se ke hře vrátil, ale příliš jsem již balíčku nevěřil. Nicméně, stále jsem se umisťoval poměrně dobře, a tak jsem (dlouho chybějících) 8 bodů pro splnění kvalifikace získal výhrou na druhém pražském jarním Regionals. S balíčkem jsem byl velmi spokojený, neboť jeho cena nepřevyšovala ani zdaleka tisíc korun a v průběhu sezóny vyžadoval jen minimální investice (do obalů :-D). Splnění limitu 300 bodů koncem dubna pro mě znamenalo dostatek času na zařízení všeho potřebného, co se cesty a ubytování týče. Po Orlandu (2008) a San Diegu (2011) to bude to má 3. návštěva Spojených Států za Pokémony.

Cestu jsem začal plánovat s Vlastou Bokrem, který se stejně jako já hodlal do San Franciska vypravit do turnaje prvního dne. Oba jsme samozřejmě měli za cíl letět za co možná nejlepší cenu, což se nám, myslím, nakonec docela podařilo. Cesta nás ale čekala klikatá a dlouhá. Na turnaj jsem měl v plánu nejprve testovat nový balíček. Jenže nebylo moc času, nálady ani chuti, a poté, co jsem se dozvěděl, že Karen – ničitelka Night Marchů, Vespiquenů a jim podobných ve Steam Siege nevyjde, jsem byl téměř jistě rozhodnutý, že Mienshaovi dám šanci i na posledním velkém turnaji tohoto formátu.

15. a 16. srpna – cesta do San Franciska

V pondělí jsme měli sraz s Vlastou na letišti kolem 10. hodiny dopolední s tím, že jsme ve 12 měli odlétat. Ale ouha! Vlasta mi psal, že má zpoždění a nakonec na místo dorazil asi 20 minut před uzavřením brány! Jeho historku z pochodování po ucpané dálnici s kufrem ale jistě od něj někdy uslyšíte, a tak ji pro dnešek v článku vynechám. Cestu jsme měli zajímavou. Nejprve jsme z Prahy odletěli leteckou společností Eurowings do Hamburku, abychom po asi 4 hodinovém relaxu v místním fast-foodu vyrazili tou samou do Stockholmu. Zde jsme původně měli přečkat noc na letišti, ale podařilo se nám si za slušný peníz objednat hotel se snídaní a dopravou z/na letiště. Bylo to malebné ubytování asi 5 km od letiště a následné ráno, když jsme viděli ty nešťastníky se spacáky na letištním termínálu, jsme si řekli, že chybu jsme rozhodně neudělali. Ten den nás čekala s British Airways cesta na londýnské Heathrow, odkud jsme po 3 hodinách čekání a dalším 3 a půl hodinovém zpozdění konečně odletěli na místo konání. Na letišti v San Francisku na nás již čekal netrpělivý Onix, se kterým jsme společně vyrazili vlakem do centra města za ubytováním, které sice ještě nebylo v Marriottu – hotelu, kde se posléze turnaj odehrával, ale o kousek dál ve sdíleném bytě. Až na rozvrzanou postel to bylo vcelku příjemné místo na odpočinek a první noc po náročné cestě.

17. a 18. srpna – výlety

Ráno jsme se všichni tři vypravili do Marriottu ubytovat se, ale jelikož pro nás ještě neměli připravené pokoje, nechali jsme si jen uschovat zavazadla a po snídani vyrazili na první obhlídku města. Nejprve jsme se přiblížili autobusem, abychom pak v relativně chladném počasí se rozlehlým pásem pláže přiblížili k úchvatnému Golden Gate Bridge, jenž se před námi rozprostíral po pokrývkou husté mlhy. Prošli jsme ho skrz na skrz, udělali pár fotek, pár selfies a vydali se k přístavišti do známé čtvrti Fisherman’s Wharf. Bylo tu neuvěřitelně přelidněno, a tak jsme po obhlídce tuleňolachtanů a Alcatrazu usedli k místnímu bufetu a dali si chutné Fish & Chips k obědu. Nakonec byla ještě povinnost projet se místní specialitou cable-car, která příhodně mířila z přístaviště až téměř na dosah našeho hotelu. Po asi hodinové frontě se nám podařilo do ní dostat a myslím, že následná jízda rozhodně za to stála. Večer jsme ještě něco nakoupili a šli spát.

Následující den jsem se s panem a Danem Vogelem vydal do Yosemitského národního parku poznat zase další kus světa. Cesta to byla velmi dlouhá – čtyři hodiny jedním směrem, a tak jsme si dali sraz v hotelové recepci již o páté hodině ranní, abychom stihli do dvacáté hodiny plánovanou registraci do hlavního turnaje. Yosemity byly opravdu úžasné. Nejprve jsme navštívili sekvojový les, kde jsme po asi hodinovém bloudění konečně spatřili tisíce let staré monumentální stromy. Procházka vedla podél naučné stezky se zajímavými zastaveními a dokonce se za námi až k cestě přišli podívat veverky s jelenem. Po hodinovém přejezdu a další půl hodině v autobuse jsme vystoupali na Glacier Point – úchvatnou vyhlídku na celý národní park z výšky asi 3000 metrů nad mořem. Mrzelo nás, že jsme toho z parku tolik ještě neviděli, ale už nastal čas pomalu myslet na cestu domů. Nakoupil jsem tedy nějaké pohledy a vyrazili jsme. Registraci v hotelu jsme stihli 10 minut před jejím koncem! Ale nakonec jsme byli rádi – fronty na ni byly prý neuvěřitelné. Každý dostal Welcome Kit, jenž obsahoval pěkné promoční předměty k akci včetně zimní čepice, promo karet a šály.

19. srpna – turnajový den

No a začalo to! Po hektickém uvítacím ceremoniálu, který jsme sledovali ne živě ale na plátně, se šlo hrát. Účast 474 hráčů znamenala nutnost získání 18 bodů z 8 kol (6-2-0/5-0-3), což byla opravdu velká výzva. Se mnou se o to letos ještě pokusili zmiňovaný Vlasta Bokr a dále Ondra Kopuletý a v seniorech Vojta Tvrdík.

Turnaj pro mě ale nezačal vůbec dobře. Hned první kolo jsem potkal špatný match-up – Water Box, nad kterým jsem po docela vyrovnaných hrách nakonec 2-0 prohrál. V druhém kole jsem potkal Trevenanty – taky hrůza – 0-2. A takle to pro mě bohužel šlo i další dvě kola, kdy jsem potkal ještě jednou Water Box a ještě jedny Trevenanty. Po čtyřech kolech jsem měl zkrátka 0-4, ale řekl jsem si, že turnaj dohraju. V pátém kolem jsem remizoval s Japoncem, který hrál poměrně zajímavý balíček, založený na novém Supporterovi Ninja Boy, se kterým měnil různě barevné Pokémony ve hře. V šestém kole jsem potkal Yveltal/Zoroark a myslel jsem si, že to budu mít docela snadné, ale nějak mi to nechodilo a první hru jsem prohrál a druhou hru jsme už nějak nestihli dohrát. Sedmé kolo jsem potkal další trainer lock – Vileplume/Latias-EX. Soupeř dvakrát začal, dvakrát vysetupoval Vileplumu v prvním kole a vyhrál tak 2-1. Bye v posledním kole už pro mě opravdu byl ranou z milosti. Turnaj mi vůbec nevyšel a z těch, co dohráli, jsem skončil na posledním, 183. místě. Balíčky, které jsem potkat chtěl jsem nepotkal a těch, které jsem potkat nechtěl, bylo zkrátka moc. :-)

Ani ostatním českým hráčům v masters se příliš nedařilo. Oba z turnaje odstoupili po pátém kole. Ondra potkával také špatné matchupy a Vlasta sice dlouho držel nadějné postupové skóre, ale nakonec se mu to také nějak nepovedlo. Jediný úspěšný hráč tak byl Vojta Tvrdík, kterému se podařilo uhrát v seniorech 3-0-3 a postoupit tak do druhého dne!

20. a 21. srpna – turnajové dny (pro mě výlety)

Následující den do boje vytáhli Martin Bělohlávek, Ondra Škubal a Onix, v mladších kategoriích pak Jindra a Ondra Nepevní, Ondra Kujal, Vojta Tvrdík a Kamila Dobešová. Osobně jsem turnaj moc nesledoval a raději vyrazil do města za dobrodružstvím. V masters se nakonec umístil nejlépe Martin Bělohlávek na 37. místě se skóre 4-3. Zajímavý byl souboj obou Martinů v posledním kole, který pak vyhrál právě tento Martin na 37. místě. Lépe se vedlo opět mladším hráčům. Vojtovi Tvrdíkovi (26.) i Kamile Dobešové (31.) se podařilo v jejich kategoriích uspět a oba se umístili mezi 17. a 32. místem a odnesli si tak ceny v podobě 1500 dolarů školného, k čemuž jim velmi blahopřeju. Taková částka se jim určitě bude jednou hodit na zahraničních studiích.

V neděli už se pak hrála finále v jednotlivých kategoriích. Nejprve šla na pořad karetní hra a posléze video hra na Nintendo DS. Jsem docela rád, že kategorie ovládly nápadité a neokoukané balíčky. V seniorech vyhrál Jesper Eriksen z Dánska s Vespiquen/Yanmega a v masters Shintaro Ito z Japonska s Mega Audinem, což bylo asi pro všechny přítomné včetně Onixe velkým překvapením. Turnaj se s námi rozloučil oznámením lokality pro příští rok – bude se konat opět v Kalifornii, ale jižněji, v Anaheimu.

22. a 23. – návrat domů

Čas strávený v San Francisku se pomalu chýlil ke konci. V pondělí jsme se ještě s Onixem vypravili na rozhlednu, zatímco Vlasta s překladatelem BigBenem se šli ještě jednou podívat k mostu a do přístavu. Nakonec jsme zvládli ještě pěkné muzeum Wells Fargo – americké pošty a banky a trajekty na východním pobřeží města. Já ochutnal také místní specialitu Clam Chowder – polévku ze škeblí, která mě sice moc neoslovila, ale sníst se dala. Onix měl let dřív, a tak jsem zůstal sám a ještě se šel naposledy projít a napsat pohledy. Odpoledne jsem se sešel se zbytkem výpravy a společně jsme odjeli vlakem na letiště. Cesta do Londýna už proběhla bez zpoždění a po dvou hodinách v londýnském Tube jsem již jen s Vlastou odletěl do Prahy z posledního navštíveného letiště na cestě – Stanstedu. Do Prahy jsme dorazili v úterý 23. srpna kolem jedenácté večer.

San Francisko se mně moc líbilo, ze tří dosud navštívených lokalit mistrovství asi nejvíce. Na druhou stranu jsem výsledkově dopadl nejhůře, ale vracím se spokojený. Příští rok nás prý čekají velké změny, tak uvidíme, co nám přinesou. Děkuji, že jste report dočetli až sem a naviděnou na některém z turnajů v příští sezóně.

Otakar Bursa

Poslat článek na e-mail

Komentáře

Přispívat mohou pouze přihlášení uživatelé. Pokud chcete vložit komentář, přihlaste se ZDE.